Deník odbarvené blondýny

Miluju módní přehlídky. Dávají mi pocit výjimečnosti, když všechno ostatní selže. Tedy pokud nemluvíme o módních přehlídkách, které se používají v nákupních centrech jako lákadlo na venkovany k nákupu ve slevovém obchodu. Protože ty vám žádný pocit výjimečnosti rozhodně nemohou dát, když se tlačíte za provazem mezi funícím upoceným úchylem (který doufá, že některý z modelů bude průsvitnější, anebo dojde k nehodě a on to stihne vyfotit na svůj předpotopní foťák, aby se u toho večer mohl bavit) a dámičkou z výprodeje (která se snaží světu namluvit, že všechno od Louis Vuitton, co má na sobě, je rozhodně pravé z nějaké kolekce, kterou výrobce oficiálně nepředstavil světu, protože o podobných modelech nikdy nikdo neslyšel). Mám na mysli ty velké přehlídky, kterých je v Česku tak deset do roka (naštěstí všechny v Praze). A když se na ně dostanete, znamená to, že stojíte za to. Sedíte si mezi pražskou smetánkou a můžete zvedat nos nahoru, protože aspoň pro tento večer jste jedna z nich (trochu to kazí thajské přítelkyně obstarožních pracháčů, protože si se svou rolí nedají pokoj ani tady a lížou svým dědoušům ucho).
Takže pozvánka na jednu z nejhonosnějších přehlídek roku mi pochopitelně udělala radost. Najednou jsem mohla problémy
posledních dnů zahodit za hlavu a jít si užívat do lepší společnosti.
Chtěla jsem vzít Jeho s sebou, ale zase musel zůstat sedět v práci, takže jsem pozvala kamarádku. Stejně si to jako holky víc užijeme
a jako zadaná se nemusím stresovat, že budu vypadat zoufale sama.
Sice ještě nepředvedu svoje těhotenské břicho (protože vypadá spíš, jako když vypiju víc vody), ale nějak mě ten stav uklidňuje.
Moje kamarádka Mirka je na tom hůř. Nedávno se vrátila z Itálie, kde začala před deseti lety jako modelka a skončila jako opuštěná
stárnoucí milenka, která si z luxusního bytu v Římě mohla odvézt jen svoje oblečení. Bylo mi jí líto, a tak jsem jí u nás dala práci (pořád
ještě dokáže zblbnout pár klientů a dostat z nich víc peněz než všechny mladé holky, které skáčou do postele moc brzo).
Sešly jsme se o chvilku dřív, protože před přehlídkou je fajn zaskočit na vínko nebo kafíčko. Máte už lepší náladičku a hlavně přijdete mezi
posledními, a tak nemusíte sledovat trapné panáčkování celebrit, které se přišly nechat vyfotit. Mirka dorazila právě ve chvíli, kdy jsem si
vybrala minerálku a zelený čaj, a jak jsem ji zahlédla ve dveřích, věděla jsem, že to byla špatná volba doprovodu. Měla na sobě
úžasné bílé šaty s rudým drobným vzorkem, které byly sexy už na ramínku a na jejím těle modelky doslova zářily. A já jdu jen ve svých
oblíbených černých šatičkách z butiku na periferii. Budu jak její chudší kamarádka, i když to mělo být naopak. Jestli má podobných
hadříků z bytu v Římě ještě víc, nedopadla zase tak blbě. Já jsem za roky vztahů s bohatými muži vyhrála pár ošoupaných luxusních
kabelek a nějaké šperky… Celý příspěvek →

Jeden klient – obrovský silný chlap, který šéfuje jedné sportovní značce – mě pozval na oběd. Vzhledem k tomu, že u nás pravidelně inzeruje už víc než dva roky, musím pozvání přijmout. Ovšem pokud bude mít nějaké sexuální narážky, pošlu ho pryč, protože celkový objem peněz není zase tak velký, abych se z něj posadila na zadek.
Přesto jsem si vzala poslední sexy věci, které mi ještě jsou a nevypadám v nich jako absolutní meloun. ON mě ráno pochválil a dokonce se po víc jak týdnu pokusil o sex, takže to bylo celkem dobré (ale samozřejmě jsem ho odmítla, protože si nebude myslet, že jsem po ruce, kdykoli si vzpomene, a já mohu škemrat jako malá holka a on se klidně otočí na druhou stranu s poznámkou, že je úplně hotovej).
Chtěla jsem mu vysvětlit, jak to s naším sexem je, ale ON se urazil a šel trucovat do koupelny. Doufám, že ho nenachytám, jak si ho tam nenápadně honí, protože to bych se asi naštvala. Proč by si ho měl honit, když žije ve vztahu a já jsem neuspokojená a připravená (tedy večer a ne nějakou rychlovku po ránu v šatně). Ne že bych si to nikdy neudělala sama, ale tu mužskou touhu neustále se samohanět nechápu. Jednou jsem se probudila po sexu (je to už minulost a tomu klukovi bylo sotva pětadvacet, takže byl v plné síle) a nachytala jsem ho u počítače, jak se uspokojuje u nějakého porna. Samozřejmě jsem mu udělala hroznou scénu, protože jsem měla ještě nějakou hloupou sexuální hrdost a byla jsem ponížená, když odešel z postele se mnou k dovádění nějakých opilých děvčat na pornoakci. Skončilo to rozchodem, a když opouštěl můj byt, prohodil něco o tom, že bych mu ho občas mohla vyhulit a byl by klid. Celý příspěvek →

Kdo by čekal, že zrovna odbarvená blondýna Božena Svárovská se dokáže usadit, zamilovat a dokonce snad založit rodinu, tomu by se členku klubu Neprovdatelných jen vysmály. A najednou je to tady. Božena Svárovská přichází s dalším deníkem a najednou místo plastických operací řeší rostoucí těhotenské břicho, hledání ideálního muže vyměnila za snahu nepokazit vztah s NÍM a alkoholové kocoviny se proměnily na ranní nevolnosti. A všichni kolem si na ní musí dávat pozor, protože je ještě víc náladová, děsně plačtivá, hystericky žárlivá, pořád naštvaná a hlavně vytočená, když se jí někdo pokusí tvrdit, že těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy.

Ukázka:

Nejsem ten typ ženy, která začne s narůstajícím věkem šílet a pořídí si miminko za každou cenu. Považuji to za svoji úžasnou výhodu, protože šílenství některých známých v mém okolí bylo na pováženou (kolegyně Diorka po dosažení magické třicítky začala obcházet bary
a zoufale se pokoušela dostat do postele a později do života každého trochu slušného chlapa, který se vedle ní objevil, zarazila to až hodně nepříjemná pohlavní choroba, která prý vyřadila z provozu její reproduční orgány).
Ovšem pokud si myslíte, že jsem jedna z těch kariéristek, které každému cpou, že žádné miminko nechtějí, tak to je omyl. Stejně si myslím, že všechny, co to říkají, se tím jen snaží zakrýt neschopnost sehnat si vhodného partnera, a tedy i otce vlastních dětí. Já jsem vždycky věděla, že děti chci. Ale pořád se zdá, že jsem dost mladá, abych to musela hnát dopředu.

V průběhu července vás zaplaví už čtvrtý díl Deníku odbarvené blondýny…

Kdy by nechtěl vidět svojí oblíbenou autorku B.S. na stupních vítězů?
Pošlete mi, prosím, hlas tady

Jsou všichni muži na Velikonoční pondělí pod nějakým kouzlem, které z nich dělá naprosté primitivy s podivnou imitací obřího falusu v rukou?

Dodnes si pamatuju, jak jsem byla na Velikonoce od nějakých deseti let schovaná a zamčená u sebe v pokoji, protože můj (jinak vážně skvělý) táta se ten den úplně změnil. Už týden dopředu si pletl velikou pomlázku z čerstvých prutů a dával si záležet, aby byla pevná, ale dostatečně pružná. V noci na pondělí s ní pro jistotu spal (za to může máma, protože mu ji jednou zničila, když stála v kbelíku s vodou – nepomohla si, protože dostala mnohem víc, když si důtky půjčil táta od kamaráda), a jakmile vyšlo slunce, vymlátil s ní mámu z postele. Jestli normálně byla máma generálem vztahu, tak na Velikonoce jí nepomohlo žádné nadávání a vztekání, prostě skončila s modřinami na zadku a stehnech. Po desátých narozeninách mi táta oznámil, že letos se Velikonoce týkají i mne, protože už jsem dost velká ženská, a co slíbil, to splnil. Ozvalo se zaklínadlo „Hody, hody“ a dostala jsem od něj nařezáno a můj pláč nepomáhal. Za pár minut na mě pustil i zblblé spolužáky ze školy, kamarády ze sportovního klubu, známé z ulice a svoje členy klubu štamgastů z hospody a každý řval to „hody, hody“ a nechal mi na těle nějakou stopu svojí pomlázkou. Bohužel jsem byla tak hloupá, že jsem ještě před polednem vyrazila uražená z domu, abych si postěžovala babičce, a narazila na další skupinu chlapů s tím spletencem z proutí. Když jsem uslyšela „hody, hody“, dala jsem se na útěk, ale ani tréninky v atletickém oddílu mi nepomohly a dostala jsem další nářez. Od té doby Velikonoce nenávidím a raději je trávím zamčená doma. Mám totiž pocit, že i normální chlapi jsou ten den pod nějakým pohanským kouzlem a chovají se jako idioti. Vím, že teď se to mužům moc nelíbí, ale možná by se na to mohli podívat objektivně v následujících šesti bodech. 1. Upletou si podivný spletenec z proutí, který musí být tím delší, čím kratší mají vlastní chloubu (mám otestované na jednom bývalém, který si pletl pomlázku skoro dvoumetrovou a sám se dokázal rozdivočit maximálně do čtyř centimetrů). Celý příspěvek →