Jsou všichni muži na Velikonoční pondělí pod nějakým kouzlem, které z nich dělá naprosté primitivy s podivnou imitací obřího falusu v rukou?
Dodnes si pamatuju, jak jsem byla na Velikonoce od nějakých deseti let schovaná a zamčená u sebe v pokoji, protože můj (jinak vážně skvělý) táta se ten den úplně změnil. Už týden dopředu si pletl velikou pomlázku z čerstvých prutů a dával si záležet, aby byla pevná, ale dostatečně pružná. V noci na pondělí s ní pro jistotu spal (za to může máma, protože mu ji jednou zničila, když stála v kbelíku s vodou – nepomohla si, protože dostala mnohem víc, když si důtky půjčil táta od kamaráda), a jakmile vyšlo slunce, vymlátil s ní mámu z postele. Jestli normálně byla máma generálem vztahu, tak na Velikonoce jí nepomohlo žádné nadávání a vztekání, prostě skončila s modřinami na zadku a stehnech. Po desátých narozeninách mi táta oznámil, že letos se Velikonoce týkají i mne, protože už jsem dost velká ženská, a co slíbil, to splnil. Ozvalo se zaklínadlo „Hody, hody“ a dostala jsem od něj nařezáno a můj pláč nepomáhal. Za pár minut na mě pustil i zblblé spolužáky ze školy, kamarády ze sportovního klubu, známé z ulice a svoje členy klubu štamgastů z hospody a každý řval to „hody, hody“ a nechal mi na těle nějakou stopu svojí pomlázkou. Bohužel jsem byla tak hloupá, že jsem ještě před polednem vyrazila uražená z domu, abych si postěžovala babičce, a narazila na další skupinu chlapů s tím spletencem z proutí. Když jsem uslyšela „hody, hody“, dala jsem se na útěk, ale ani tréninky v atletickém oddílu mi nepomohly a dostala jsem další nářez. Od té doby Velikonoce nenávidím a raději je trávím zamčená doma. Mám totiž pocit, že i normální chlapi jsou ten den pod nějakým pohanským kouzlem a chovají se jako idioti. Vím, že teď se to mužům moc nelíbí, ale možná by se na to mohli podívat objektivně v následujících šesti bodech. 1. Upletou si podivný spletenec z proutí, který musí být tím delší, čím kratší mají vlastní chloubu (mám otestované na jednom bývalém, který si pletl pomlázku skoro dvoumetrovou a sám se dokázal rozdivočit maximálně do čtyř centimetrů).
2. Vstanou mnohem dřív, než by se jim to podařilo kdykoli v roce a jejich oči podivně září.
3. Pořád si pobrukují tu podivnou mantru „hody, hody, doprovody…“, a kdykoli zahlédnou nějakou osobu ženského pohlaví, mění se to drmolení v hrdelní výkřiky.
4. Pokud se jim dostane osoba ženského pohlaví do zorného pole, rozběhnou se za ní (a to i ti, kteří normálně funí i při rychlejší chůzi) a začnou okolo sebe extaticky švihat pomlázkou.
5. Pokud dostanou za mlácení od bité osoby dárek, mají stejný výraz jako po orgasmu a na pár minut se cítí uspokojení.
6. Sdružují se do podivných skupin, aby jejich lov na ženu byl úspěšnější, a když se konkurenční skupiny potkají, křičí taky „hody, hody,“ a zvedají pomlázky nahoru, aby ukázali, kdo je větší chlap. Většinou se po tomto teritoriálním chování v klidu rozejdou, i když už byly zaznamenány i situace, kdy se na sebe skupiny vrhly a vítězná pak zlámala pomlázkové chlouby poraženým.
Úderem poledne to všechno skončí a ti, kteří jsou schopni zasednout se svojí zmlácenou rodinou k slavnostnímu obědu, vyžadují, aby se všichni usmívali a dělali, jak skvěle si velikonoční dopoledne užili.
Pokud tohle všechno neznamená, že v ten den jsou všichni muži začarovaní podivným kouzlem, tak to ukazuje na to, že ve skutečnosti je mužské pohlaví pořád poměrně primitivní a na jeho socializaci musíme my ženy ještě zapracovat.
Já už jsem s tím začala. Oznámila jsem MU, že pokud se pokusí na Velikonoce vytáhnout pomlázku anebo jen vysloví tu podivnou mantru, tak ho rovnou vyhodím na ulici. Tak jen doufám, že to jednou nepoužije, až bude chtít odejít za nějakou jinou, mladší holkou. Možná nakonec skončím jako máma, protože prostě nebudu chtít zůstat sama…
psáno pro časopis Formen
