UKÁZKA ZE DENÍKU ODBARVENÉ BLONDÝNY 4. Proč je honění tabu

Jeden klient – obrovský silný chlap, který šéfuje jedné sportovní značce – mě pozval na oběd. Vzhledem k tomu, že u nás pravidelně inzeruje už víc než dva roky, musím pozvání přijmout. Ovšem pokud bude mít nějaké sexuální narážky, pošlu ho pryč, protože celkový objem peněz není zase tak velký, abych se z něj posadila na zadek.
Přesto jsem si vzala poslední sexy věci, které mi ještě jsou a nevypadám v nich jako absolutní meloun. ON mě ráno pochválil a dokonce se po víc jak týdnu pokusil o sex, takže to bylo celkem dobré (ale samozřejmě jsem ho odmítla, protože si nebude myslet, že jsem po ruce, kdykoli si vzpomene, a já mohu škemrat jako malá holka a on se klidně otočí na druhou stranu s poznámkou, že je úplně hotovej).
Chtěla jsem mu vysvětlit, jak to s naším sexem je, ale ON se urazil a šel trucovat do koupelny. Doufám, že ho nenachytám, jak si ho tam nenápadně honí, protože to bych se asi naštvala. Proč by si ho měl honit, když žije ve vztahu a já jsem neuspokojená a připravená (tedy večer a ne nějakou rychlovku po ránu v šatně). Ne že bych si to nikdy neudělala sama, ale tu mužskou touhu neustále se samohanět nechápu. Jednou jsem se probudila po sexu (je to už minulost a tomu klukovi bylo sotva pětadvacet, takže byl v plné síle) a nachytala jsem ho u počítače, jak se uspokojuje u nějakého porna. Samozřejmě jsem mu udělala hroznou scénu, protože jsem měla ještě nějakou hloupou sexuální hrdost a byla jsem ponížená, když odešel z postele se mnou k dovádění nějakých opilých děvčat na pornoakci. Skončilo to rozchodem, a když opouštěl můj byt, prohodil něco o tom, že bych mu ho občas mohla vyhulit a byl by klid. Tak jsem mu to vrátila poznámkou, že mám strach, aby se mi nezachytil v dírce mezi zuby, jak je malý. A on mi to vrátil ručně. Koupila jsem facku, a jak mi hučelo v hlavě, ani jsem neslyšela, že za sebou zabouchl dveře bytu. Od té doby jsem o něm neslyšela.
Dneska jsem v honění o pěkných pár let dál a už to nevnímám jako ponížení. Vím, že to může často ušetřit zbytečné únavné snahy o otravný sex, pokud váš vztah najede do trochu stereotypní koleje. Jenže to není náš případ a tak ještě chvilku počkám, aby se stihl rozjet a pak na NĚJ vlítnu do koupelny. Lekne se. A jak se holí, tak se pěkně řízne. Takže z něj začne téct krev. Koukne na mě, jestli jsem se nezbláznila, a já ho začnu hystericky hladit. Jenže krve je víc. Tolik, že si umatlám poslední trochu sexy oblečení. Ale nemůžu se na něj zlobit, protože krvácí. Pro moji blbost a falešnou reklamu žiletkových firem, které se snaží namlouvat uživatelům, že se nemůžou zranit.
„Nezlob se, nezlob se,“ omlouvám se a pořád mu hystericky utírám krev z tváře.
„Co jsi, prosím tě, dělala?“ ptá se a snaží se mi vytrhnout, aby si mohl ránu normálně ošetřit.
„Já nevím, chtěla jsem tě překvapit,“ přemýšlím, jestli mu mohu říct pravdu. Jsme spolu tak daleko, že můžeme mluvit o honění? Asi ještě ne, i když spolu čekáme miminko.
„Tak mě, prosím, už nepřekvapuj, protože já bych se rád dožil narození našeho dítěte,“ směje se a už to nechce dál řešit. Jsem ráda. Jdu se převlíknout a vezmu si prostě halenku a volnější džíny. Stejně je to jen obchodní jednání, žádné rande.