Lepší pověst než realita

Jsem blondýna a tak když mi někdo řekne, že je něco trendy, tak jak mula jdu a chci se tam ukázat. Jeden z klientů se zeptal, jestli už jsem byla v restauraci Ichnusa na Smíchově, že to je tak úžasný podnik a trendy a skutečná ryzí atmosféra Sardinie a já musel apřiznat, že ne. Tak mi hned objednal stůl a já místo sezení s kámoškami vzala matku a jejího nového přítele na večeři.
Nejdřív mi trvalo podnik najít, nemohla jsem nějak uvěřit, že tohle je restaurace a ne jen otevřený bar s večerkou. Ale číšník byl mile milý, usadil nás a pak už jen poletoval s vodou, vínem a džusem. Jen na jídlo se pořád neptal. Tak jsem se zeptala já. Nabídl předkrmy a zase běhal s vodou a ptal se, jestli je všechno v pořádku. Přinesl předkrmy, které byly celkem fajn (fajn znamená, že bych se neposadila na zadek, ale dalo se to sníst – nakonec byly to nakrájené sýry), ale pořád se nikdo neptal na jídlo. Tak jsem se zase zeptala já a číšník slíbil, že pošle kuchaře. Přišel kluk, který možná bude dobrý kuchař, ale rozhodně není zvyklý na komunikaci s lidmi. Řekl nám, co má a co z toho umí uvařit. Máma na něj koukala jako blázen a její přítel se zeptal na steak. Kuchař ho měl a tak ho prý připraví. Já jsem se rozhodla pro rybu, ale měl samé, co neznám. Chvilku jsme se dohadovali, což ho asi už štvalo a tak mi dal najevo, že tomu nerozumím. Do toho se rozjela máma a začala se ptát na těstoviny. Ve chvili, kdy kuchař zrudnul, jsem jí objednala něco a zase běhal číšník s vodou a vínem a pořád se ptal, jestli je všechno v pořádku. Mezitím přišla asi majitelka a začala si s námi povídat. Ne, že bych nějak toužila slyšet z mámina sexuálního života, ale nedostali jsme se ke slovu, za to jsme po patnácti minutách věděli, že majitelka pojede cestovat po Indii a co tam hodlá vidět, ale naše jídlo pořád cestovalo jinde. Jen voda v rukou číšníka kroužila zlověstně kolem. Nakonec to dorazilo. Moje ryba byla naprosto děsná – nejsem žádná recenzentka restaurací, ale nebyla prostě rovnoměrně propečená a ani rovnoměrně ochucená, ale to neměnilo nic na tom, že mi ani trochu nechutnala. Steak nebyl krvavý, ale zato byl na povrchu přepepřený a taky trochu tuhý… Normálně bych si stěžovala, jenže tenhle podnik je prostě trendy, takže bych asi vypadala jako blbka. Dopili jsme čerstvou vodu a vyšli do stmívajícího se Smíchova. Matka mi oznámila, že se hodlá zase vdát a její přítel tahal ze zubů zbytky masa a já přemýšlela, jestli není lepší zajít na párek v rohlíku, abych doma neluxovala ledničku.
Tak nevím, jestli mám přiznat, že nejsem trendy anebo podnik doporučovat dalším známým…