Venku bylo nádherné počasí. A byla neděle. A neměla jsem rande!
A celé dopoledne mi nezazvonil mobil!
A všechny mé kolegyně z práce rande měly. A všechny o tom psaly na
Facebook, takže jsem vypadala ještě zoufaleji než normálně. A moje
matka se rozhodla, že je na čase luxovat. Zdálo se jí divné, že jsem
dlouho neluxovala, zdálo se jí divné, že jsem dlouho neměla rande
a zdálo se jí divné, že o mě dlouho nikdo nestál. Tak se rozhodla, že
mi promluví do duše.
Došlo mi, že jsem asi největší zoufalec na světě. A to ještě matka
nemusela promluvit. Došlo mi, že ji musím zarazit, protože když
promluví, tak se buď zblázním, anebo ji zabiju. Došlo mi, že se musím
schovat v koupelně. Napustila jsem si vanu, ponořila se do horké vody
a cítila se jako velryba strčená do zahradního jezírka. Cítila jsem se
mizerně, i když jsem si do vody dala relaxační sůl. Cítila jsem, že
mám pod sebou zaklíněné mýdlo, ale nedokázala jsem ho vytáhnout.
Plácla jsem sebou do vody a přílivová vlna smetla městečko šampónů.
Takže budu muset vytřít koupelnu, abych se náhodou nerozplácla na
dlaždičkách.
Venku je nádherné počasí a je neděle. A já nemám žádný plán!
A navíc mi ještě nikdo nezavolal na mobil. A všechny moje kamarádky
nejspíš plány mají, protože ani nepíšou na Faceboook, a tak u něj
sedím sama. Matka doluxovala a usnula u seriálu pro pamětníky.
Já vlastně nejsem ani pamětník, takže nemám ani televizi. Nemám
vlastně nikoho, když v neděli sedím doma.
Z nudy jsem si udělala seznam věcí, které chci.
1. Dostat se na váhu, kterou jsem měla, když jsem nastoupila do
práce.
2. Sehnat si nějakého dalšího milence, bohatého a milého.
3. Donutit matku, aby se vrátila do svého bytu.
4. Pořídit si dalšího chrochtajícího psa, když jsem toho posledního
zasedla.
5. Vdát se v krásných šatech za nádherného prince.
6. Celý pracovní den se válet v posteli a číst náročnou filozofickou
literaturu.
7. Najít ztracené mládí.
8. Koupit si botičky od Diora a kabelku od Prady.
9. Poslat všechny kamarádky do prdele.
10. Naučit se krást firemní peníze jako moje předchozí šéfová.
A pak matka přestala chrápat a já usnula. Nakonec to skončilo jako
fajn neděle!
A ještě jsem si připravila radu na konec kapitoly:
KDYŽ NEVÍŠ, JAK Z NUDY,
TAK TO VEZMI TUDY!
Jmenuji se Božena Svárovská,
což je opravdu děsné jméno, pokud vám není víc jak šedesát. Což mi není. Naštěstí mi není ani třicet a tak jsem si s tím jménem opravdu vytrpěla svoje. Od šikany spolužáků, po posměch kolegů z práce a ponížení od náhodných milenců. Navíc dělám kariéru v časopisech (zatím jen jako prodejčí inzerce, ale klidně bych mohla dělat redaktorku (kdybych se přejmenovala)).- Když je žena mladá, chce se hlavně vdát z lásky za muže, který se o ni postará. Jak stárne, stačí jí se vdát za muže, který se o ni postará. Nejhorší je ale, když už se hlavně chce vdát... Tomu se říká zoufalství! Za žádnou cenu nechcete skončit jako zoufalá členka klubu „neprovdatelných“ žen! Aby se to nestalo, musíte plánovat, kalkulovat a hledat alternativy. A taky občas poslouchat kamarádky, které už zoufalé začínají být, protože se musíte vyvarovat podobných chyb! Anebo se poučte z těch mých... A nebo mi jen napište, jestli máte co... bozena@denikodbarveneblondyny.cz
