Jedna moje známá (nemůžu napsat kamarádka, protože mě štve, že má manžela, děti, dům a velké auto a já nemůžu sehnat ani normálního kluka) slavila narozeniny. Manžel jí připravil večírek, nic okázalého (vlastně takovou obyčejnou chlastačku v baru), ale pro zábavu připravil karaoke. Ano, taky mi to připadá trapný (teď, když jsem střízlivá o trochu víc než po pěti panácích), ale tentokrát mi to nahrálo. Seděla jsem s kolegyní z práce na baru a lila do sebe pití zadarmo, nudila se, snažila se rychle ožrat a plánovala, že brzy vypadnu, abych se vyspala na další den (to je docela důležité, když vás čeká jednání s člověkem o pár miliónech). Pak se od karaoke ozval magický hlas. Po skupince uřvaných holek „šušajících“ písničku od Norisové, skřehotavém opilci s pohádkovou směsí songů, zněl cvičený hlas naprosto úžasně. Cítila jsem lehké mravenčení na zádech a bylo mi jasné, že tohle je můj vysněný princ. A to jsem ho ještě ani neviděla. Zvedla jsem se naprosto omámená a šla za Vysněným. Byl stejně krásný, jako jeho hlas. Delší vlasy mu romanticky padaly na ramena, lehce oprané džíny a černé triko dotvářely jeho rockový vzhled. Postavila jsem se kousek od něj a lovila ho očima. Chvilku to trvalo, než si mě všiml (podpořila jsem to uvolněním jednoho knoflíčku na halence a nabídla mu pohled na můj krásně upravený dekolt). Chytil ho naprosto spolehlivě a když se mi nakonec podíval i do očí, bylo jasné, že to je láska na první pohled. Dozpíval a chystal se vrátit ke kamarádům (bandě opilých idiotů, kteří mu nesahají ani po kolena), tak jsem musela rychle reagovat. Naznačila jsem mu (pokynem ruky a mírným předklonem (prý v téhle pozici vypadám nejvíc sexy)), že mu chci něco říct. Usmál se, tak krásně nejistě, a na chvilku se zarazil. Je jasné, že to není žádný „balič“, ale milý a romantický kluk. Nakonec se odhodlal a přišel. Naklonila jsem se, skoro se rty dotkla jeho ucha a pošeptala: „Zazpíváš si se mnou?“Navíc jsem použila „poslušný dotek“, po kterém muži nedokáží nic odmítnout (vysvětlím ho někdy později, ale stačí se muže šikovně dotknout na ruce a on poslouchá jako malý kluk). Neodmítl. Šli jsme si vybírat ze seznamu písní, odtáhla jsem ho kousek dál, aby na to byl klid. Nejsem žádná velká zpěvačka, vlastně neumím zpívat skoro vůbec (táta si dělal legraci, že bych mohla svým zpěvem vyhnat myši z chalupy), tak jsem výběr opravdu protahovala. Řekli jsme si pár milých slov, něžně se dotýkali. Trvalo to celé sotva pět minut, ale já cítila, že on je ten pravý. Proto jsem se nechala políbit, obejmout, líbat, osahávat, zatáhnout do rohu a skoro jsme se i poprvé pomilovali… Bohužel v klubu zavírali a tak jsme museli jít. Rozloučili jsme se před klubem (opravdu dlouhým vášnivým polibkem), protože mám jasné pravidlo, první rande nikdy nekončí u mě v bytě. Ale už se těším, že si zavoláme. Mám z toho (i střízlivá) skvělý pocit, možná by to mohlo vyjít… Ale nechci to zakřiknout!
Jmenuji se Božena Svárovská,
což je opravdu děsné jméno, pokud vám není víc jak šedesát. Což mi není. Naštěstí mi není ani třicet a tak jsem si s tím jménem opravdu vytrpěla svoje. Od šikany spolužáků, po posměch kolegů z práce a ponížení od náhodných milenců. Navíc dělám kariéru v časopisech (zatím jen jako prodejčí inzerce, ale klidně bych mohla dělat redaktorku (kdybych se přejmenovala)).- Když je žena mladá, chce se hlavně vdát z lásky za muže, který se o ni postará. Jak stárne, stačí jí se vdát za muže, který se o ni postará. Nejhorší je ale, když už se hlavně chce vdát... Tomu se říká zoufalství! Za žádnou cenu nechcete skončit jako zoufalá členka klubu „neprovdatelných“ žen! Aby se to nestalo, musíte plánovat, kalkulovat a hledat alternativy. A taky občas poslouchat kamarádky, které už zoufalé začínají být, protože se musíte vyvarovat podobných chyb! Anebo se poučte z těch mých... A nebo mi jen napište, jestli máte co... bozena@denikodbarveneblondyny.cz
