Archiv pro měsíc: Prosinec 2007

Protože všichni si myslí, že je nutné vyrazit ven a za každou cenu se co nejvíc ožrat, co nejlíp zapařit a pokud možno sedět v té správné společnosti. Ve skutečnosti se nakonec všichni nudí a těší se, až bude půlnoc, aby mohli táhnout domů do postele. I když silvestry nenávidím, byla jsem každý … Celý příspěvek →

Vidět voskovou tvář mrtvého táty než ho zavřou do rakve jsem vážně nemusela, ale chtěla jsem mít jistotu, že ho neokradli (víte, co se povídá o pohřebních službách). Ležel tam v černém obleku, který nenáviděl (pohřbívat v teplákách je prý nevhodné, byla jsem poučena jedním havranem, … Celý příspěvek →

Matka se zhroutila a chce, abych všechno obstarala já. Celé dětství to tak dělala, když šlo do tuhého. Složila se, lehla do postele, zatáhla záclony a přestírala migrénu. Já jsem musela všechno dělat za ni, zajišťovat každou blbost.  Nikdy nebyla se mnou, když došlo na skutečné problémy. Jen … Celý příspěvek →

Prostě asi nezvládlo ty léky, ale najednou mu ve spánku vypovědělo službu a už se nedalo nic dělat. Umřel ve spánku, to si vždycky přál. Já nejsem schopná nic dělat, byla jsem se na něj kouknout v nemocnici, byl celej voskovej a malej. Vyzvedla jsem jeho osobní věci … Celý příspěvek →

Poprvé od chvíle, co táta skončil v nemocnici, jsem vyrazila někam ven. Na pořádnou pařbu. Zlila jsem se příšerně a válela se pak po zemi, až mě některá z kamarádek posadila do taxíka a nechala mě dovézt domů. Nevím, jak jsem se dostala do bytu a do postele, ale ráno jsem se probudila tam. Sice jsem … Celý příspěvek →