Jmenuji se Božena Svárovská,
což je opravdu děsné jméno, pokud vám není víc jak šedesát. Což mi není. Naštěstí mi není ani třicet a tak jsem si s tím jménem opravdu vytrpěla svoje. Od šikany spolužáků, po posměch kolegů z práce a ponížení od náhodných milenců. Navíc dělám kariéru v časopisech (zatím jen jako prodejčí inzerce, ale klidně bych mohla dělat redaktorku (kdybych se přejmenovala)).- Když je žena mladá, chce se hlavně vdát z lásky za muže, který se o ni postará. Jak stárne, stačí jí se vdát za muže, který se o ni postará. Nejhorší je ale, když už se hlavně chce vdát... Tomu se říká zoufalství! Za žádnou cenu nechcete skončit jako zoufalá členka klubu „neprovdatelných“ žen! Aby se to nestalo, musíte plánovat, kalkulovat a hledat alternativy. A taky občas poslouchat kamarádky, které už zoufalé začínají být, protože se musíte vyvarovat podobných chyb! Anebo se poučte z těch mých... A nebo mi jen napište, jestli máte co... bozena@denikodbarveneblondyny.cz
Archiv pro měsíc: Listopad 2007
Nespala jsem už několik dní
Jsem unavená a naštvaná. Abych neměla před očima obraz táty v nemocnici, koukám celý noci na televizi. Občas se mi podaří na pár minut zabrat, ale pak se mi zdá, že mě táta volá. Probudím se a klepu se strachy. Když jsem jako malá koukala na Noční můry z Elm Street, bála … Celý příspěvek →
Byla jsem za tátou v nemocnici
Neměla jsem to dělat. Vypadá úplně jinak. Z velikého robusního chlapa je malý starý muž. Skoro jsem ho nepoznala. Má velké černé kruhy pod očima. Je to děsivé, dívat se na něj. „Táto, jak se máš?“ zeptám se ho, protože se zdá, že vůbec nemá z mojí návštěvy … Celý příspěvek →
Tátu operovali
Nebyla to jednoduchá operace, protože mu museli sebrat kus střev kvůli rakovině. Teď ho čeká chemoterapie a ozařování. Ale má prý velkou naději, že to přežije. Jsem z toho špatná (ve skutečnosti jsem v háji, ale to se nehodí psát do sloupku), ale Miláček je z toho … Celý příspěvek →
Pekelný den
Někdo musel vyzradit, že píšu pravidelně tyhle sloupky, protože se do nich všichni pokoušejí dostat. Přijedu do autorizovaného servisu, abych si koupila baterku do auta, které mě nechalo ve štychu. Klidně přiznám, že se v tom nevyznám, a tak si nechám poradit od technika. „Tady je padesátka,“ podává mi baterii a bere … Celý příspěvek →
Zmrzlý otec
Plánovala jsem si cestu za rodiči, ale dálnice byla neprůjezdná, pod tíhou sněhu zase padaly stromy i domy, tak jsem se radši posadila k televizi a matce zavolala. Brečela. U mojí matky to není nic podivného, protože ona brečí dost často, pokaždé, když si myslí, že si … Celý příspěvek →
