Deník odbarvené blondýny

http://www.omlazeni.cz/kniha-podobneho-stylu-57-188274-0.html

Nevím, jestli nemám už konečně dopsat další díl…

Všichni se zbláznili, anebo jsem si prostě jen vytáhla krátkou sirku. Nejenže musím vyřešit svůj zásadní problém s NÍM, navíc na mě každý valí svoje problémy a chce, abych je řešila. Je jasné, že jestli psychologové jsou sexuální devianti (jako ten můj, co se mi pokoušel namluvit, že nedořešený vztah s tátou nejlépe vyřeším, když mu to udělám třeba pusou) a do kostela se lidi bojí, protože někde slyšeli, že tam chodí jen staré babky, tak si zadarmo vylévají srdíčka u svých naivních přátel, jako jsem třeba já. Začalo to jednou v pondělí, když přišla bývalá tlustá šéfová do mojí kanceláře a začala vyprávět o dítěti, které by tak moc chtěla. Kdybych ji pár let neznala a nevěděla, že mám před sebou nejlepší chorobnou lhářku na světě, asi se rozbrečím. Tak dojemné představení to bylo a já, i když jsem se v duchu musela chechtat, ji nemohla vyhodit, protože ta mrcha by hned běžela za Nejvyšším, aby mu vyprávěla, jak s ní odmítám přes jeho jasné nařízení spolupracovat. Jen jsem doufala, že zůstane u miminka, které čekala se svým bývalým přítelem a musela ho dát pryč, když ji opustil kvůli mladší holce, a teď jí tolik to miminko chybí (má to samozřejmě ještě další záludnost, kterou jsem s inkriminovaným mužem nedávno probírala na pracovní schůzce – on totiž o žádném vztahu s Tlustou nic nevěděl, a dokonce spolu ani nic neměli – jenže to jí nemůžu říct, protože by vytvořila nějakou další a delší historku).
Konečně jsem se jí zbavila a začala pracovat na tabulkách, které Nový ředitel tolik miluje (jsem si skoro jistá, že ho vzrušují, protože když mi tam minule objevil chybu v součtu, výskl vzrušením naprosto stejně, jako když jsem ho nachytala s jednou z asistentek v plné akci v kanceláři), ale s nevěrným manželem se přišla svěřit jedna z asistentek. Ona je ukázkový případ holky, která chtěla někoho skvělého, ale zapomněla na čas, a tak skončila s vysloužilým barmanem, který dělá kariéru jako realitní agent (nechci nikoho urážet, ale tohle je ta nejhorší kombinace povolání a takřka stoprocentní jistota, že jste si pořídila domů idiota se silnou náklonností k alkoholu a syndromem věčného playboye). Celý příspěvek →

Maminka se rozhodla vdát se.
Asi bych měla jásat, protože to znamená, že její touha zasahovat mi do života bude o trochu menší, jenže já radost nemám. A není to, že bych jí nepřála štěstí, toho ať si užívá naplno, jen by mi s tím nemusela dělat ostudu. No, jak jinak se dá nazvat to, že si bude brát Myšáka, což je kluk, který chodil na střední o třídu níž než já a po celé tři roky se mě pokoušel naprosto trapně balit (což jsem matce nikdy neřekla, protože by si stejně myslela, že na ni jen žárlím a pokouším se jí pokazit štěstí – jako když se za mnou do postele pokoušel dostat jeden z jejích milenců, když jsem jí přijela navštívit ještě na venkov, toho blbečka jsem musela vší silou kopnout mezi nohy, ale máma mi jen tvrdila, že to je moje hloupá žárlivost na její úspěchy u mužů, které se podle ní s těmi mými vůbec nedaly srovnat – asi je hloupé připomínat, že ten její milenec musel druhý den hledat tajně v mém pokoji zuby, které se mu podařilo upustit při slintání nade mnou). Od svatby jí nedokázalo odradit ani moje oznámení, že bude babička. Dokonce, když jsem jí tuhle radostnou událost oznamovala, tak dělala, že ji neslyší a dál mi vzrušeně vykládala, že koupila Myšákovi latexovou masku, která má jediný otvor, a to na pusu. Tak jsem jí ještě jednou oznámila, že jsem těhotná a ona jen tiše kývla. Prostě se rozhodla, že teď babičkou nebude, tak já jí to vnucovat nechci. Doufala jsem sice, že mi možná poradí s tím, jak to mám JEMU oznámit, ale tak nějak se ani nezeptala, s kým to mám. Jen mi nabídla, že mi tu masku ukáže, a tak jsem raději vypadla, protože maskou to začíná a nějakým vibrátorem to může skončit (nejsem sice prudérní, ale některé věci mohou ve vztahu matka a dcera zůstat tabu).
Teď už ale máma žije jen svatbou. Celý příspěvek →

Nejsem ten typ ženy, která začne s narůstajícím věkem šílet a pořídí si miminko za každou cenu. Považuji to za svoji úžasnou výhodu, protože šílenství některých známých v mém okolí bylo na pováženou (kolegyně Diorka po dosažení magické třicítky začala obcházet bary a zoufale se pokoušela dostat do postele a později do života každého trochu slušného chlapa, který se vedle ní objevil, zarazila to až hodně nepříjemná pohlavní choroba, která prý vyřadila z provozu její reproduční orgány).
Možná za mým klidem ohledně miminek stojí i moje kamarádky, které nevydržely tikot biologických hodin, a když se v jejich blízkosti objevil jen trochu použitelný chlap, zapomněly na obezřetnost a vysadily hned pilulky (některé i bez konzultace s partnerem – což se právě chystá udělat jedna vysloužilá modelka, která se občas objeví na srazu Neprovdatelných, aby si připoutala zajímavého a hlavně bohatého majitele velké agentury). A pak těsně před porodem zjistily, že ten jejich, je úplně normální chlap naprosto nepoužitelný pro jakýkoli život, natož rodinný. A pak, když vám taková kamarádka denně volá, abych za ní přijela za Prahu do klasické zlaté klece a v telefonu neustále řve nějaké dítě, mi pomáhá, abych neměla potřebu se množit. Taky vám přijde, že v tomhle jsem neprosto ideální partnerka, jenže vyprávějte to chlapům…
Ovšem pokud si myslíte, že jsem jedna z těch kariéristek, které každému cpou, že žádné miminko nechtějí, tak to je omyl.
Stejně si myslím, že všechny, co to říkají, se tím jen snaží zakrýt neschopnost sehnat si vhodného partnera, a tedy i otce vlastních dětí.
Já jsem vždycky věděla, že děti chci. Ale pořád se zdá, že jsem dost mladá, abych to musela hnát dopředu. Pořád to nějak nevnímám a máminy poznámky o reprodukčním věku jsem se naučila nevnímat. A když jsem úplnou náhodou začala pod vlivem nějakého nového vztahu uvažovat o vysazení antikoncepce, většinou mě zachránil rozchod (protože ten chlap se většinou ukázal jako problematický chudák, takže s odstupem jsem za rozchody ráda, i když tenkrát jsemasi vyváděla a rozbila pár aut, rozdala několik facek a probrečela spoustu nocí opilá na baru). Celý příspěvek →

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Je pár věcí, které při práci v luxusním časopise pochopíte hodně rychle. Ta zásadní Markovi nedošla hned při prvním setkání s americkou módní redaktorkou, protože si taky naivně myslel, že do Čech stejně lektoři angličtiny na UK, přijela předávat zkušenosti. Pochopil to ovšem po setkání s dalšími zaoceánskými akvizicemi, které se podíleli na chodu, vzniku a tvarování časopisů. Ne, že by byli neschopní, jen prostě využívali výhod, které jim rozvíjející se český magazínový trh nabízel.
Vypadalo to, že pokud chcete mít úspěšný luxusní časopis, musíte zaměstnat pár američanů, i kdyby nic neuměli.
Marek si chtěl o fungování módní redaktorky promluvit s někým z redakce, ale nikdo nejevil zájem, protože už nemuseli překládat její hloupé prupovídky stylu, že šedá je nová černá. Petr to vyřešil mávnutím ruky. Tom, který měl na starosti kulturu, jen začal nadávat a odešel na projekci a Honza s Markem prostě nemluvil, protože byl pořád uražený kvůli editorce.

„Myslíš, že to je v pořádku, když je devět večer a ty pořád sedíš v práci,“ křičím na NĚJ do telefonu. Vím, že to je k ničemu, protože za poslední měsíc jsem podobně křičela dvacetkrát a jediný výsledek, ke kterému jsme došli, je jeho nocování na gauči v obýváku.
„A co sex? Už jsme ho úplně vynechali?“ vyhýknu vzteky závěrečnou větu. Po ní se toiž vždycky rozbrečím a prásku telefonem. To je na dlouhodobém vztahu super, že už přesně víte, co bude následovat. Když se konečně uklidním, přemýšlím, jestli mělo smysl mu vůbec telefonovat. Moje kamarádka Markéta by řekla, že nemělo, protože chlapa nezměníš a když se mu pokoušíš něco vysvětlit, tak o tobě bude jen říkat kamarádům, že jsi hysterka. Jenže její metoda není taky ideální, protože naposledy ji přítel vyhodil z bytu tak rychle, že si ani nestihla pořádně zabalit kufr. Nikdo se mu nedivil, protože na upoutávání jeho pozornosti si pozvala svalnatého chlápka z posilovny a když už se konečně její přítel vrátil z práce domů, byla se svalnatcem mnohem dál, než původně plánovala. Tedy tak daleko, že ani její brýlatý boháč s pivním bříškem a pleší to nemohl přejít jako roztomilou hloupost. Uvažovala na chvilku, že se nastěhuje rovnou ke svalovci, ale ukázalo se, že jediná hezká věc, kterou ten muž vlastní je jeho tělo, protože byt byl obouchaný a prázdný s madrací na zemi a kuchyňkou ze sedmdesátých let (a ne ve stylu retro, spíš ve stylu humus). Celý příspěvek →